SEKCE 2 - technika

Nádrže
Osvětlení
Filtrace

SEKCE 3 - fotogalerie

Nádrže
Korálnatci
Ostatní bezobratlí
Ryby

SEKCE 4 - hyperlink

Webové stránky obchodníků
Adresář obchodníků
Jak nakupovat
Nabídka vlastních přebytků

Filtrace

V menších nádržích o objemu 200 až 500 litrů se nemůžeme spolehnout na dostatečné samočistící procesy uvnitř akvária a musíme tyto nádrže propojit s vhodným zařízením - filtrem. V dnešní době se nejčastěji používají dva filtrační systémy.

První je založen na vytvoření maximální plochy nosného filtračního materiálu osídleného nitrifikačními bakteriemi rodu Nisrossomas a Nicrobacter. Tento systém bývá označován jako Berlínský nebo náplňový (kartušový), u nás se snad nejvíce vžil pojem "klasický". Účinnost tohoto systému je navíc posílena předřazením odpěňovače nebo-li proteinového odlučovače. Obsah jednotlivých filtračních komor průběžně a nikdy  ne najednou propíráme v odpadní mořské vodě získané pravidelným odkalováním nádrže a výměnou části vody. Nevýhodou tohoto systému je nutnost pravidelného doplňování důležitých mikroprvků do mořské vody díky používání odpěňovače, který sice napomáhá odlučovat odpadní biologické látky, ale zároveň i stopové prvky. K velkým kladům tohoto systému patří jeho výrazná stabilita, která se časem nemění.

Druhý způsob využívá absorbci odpadních látek, a tím jejich separaci z mořské vody iontoměničem přírodního původu (např. zeolitem) a následným využitím těchto "zakoncentrovaných" odpadních látek řasami rodu Caulerpa. Tyto řasy navíc uvolňují do vody výluhy omezující růst jiných čeledí řas. Tento systém používaný ve světě i u nás je označován jako "bahenní" filtrace, patentovaným vlastníkem "vynálezu" je americká firma Eco System Aquarium, viz www.ecosystemaquarium.com . Nemohu si odpustit ony uvozovky, neboť řasový regenerátor (O. Kapler) a vlastnosti zeolitu (ing. K. Rataj) byly zkoušeny a publikovány i v naší akvaristické literatuře v časopise Akvárium a terárium; ale díky socialistické izolovanosti jsme neměli k dispozici vhodná čerpadla pro vytvoření potřebného průtoku. Myšlenka skloubení těchto dvou faktů nakonec patří Američanům, a je pro mnoho majitelů mořských akvárií velkým krokem na cestě vpřed k maximálnímu usnadnění mořské akvaristiky.  Interval výměny poloviny substrátu udaný výrobcem je stanoven na dva roky, ale tato hodnota je pouze orientační. Závisí na kvalitě používané vody a na celkové biologické zátěži systému, nic nezkazíme, pokud onu polovinu substrátu vyměníme jednou za 12 - 18 měsíců.

Specifické filtrační postupy vyžadující dostatečné chovatelské zkušenosti a vyšší odbornou úroveň provozovatele (filtrace vysokým dnem, sírové filtry nebo např. "vodka-filtr") zde záměrně neuvádím. Předjímám tak možná rizika nevhodného napodobení těchto filtračních zařízení a eliminuji i možné důsledky provozních chyb způsobených chovatelem.

Takto vypadá onen "strašák", chemická rovnice rozkladu jedné molekuly nejjednodušší aminokyseliny. Oxid uhličitý spotřebuje Caulerpa pro proces fotosyntézy a odnímání amoniakálního dusíku dočasně zachyceného absorbcí na povrchu zeolitu, "fosforečnany" (správně hydrohenfosforečnany) vysráží vhodné srážedlo, dostatečné množství kyslíku "vyrobí" sama Caulerpa. Je to líbivá teorie, proto jsem nejen já začal zkoušet zeolit i v mořském akváriu s korálnatci. Výsledkem je několik filtračních způsobů s využitím vhodných zeolitů, které prokazatelně fungují.

 Vhodným zeolitem je pro naše účely klinoptilolit, což je přírodní tetragonální hlinitokřemičitan sodný. Nikdy není v čisté formě, bývá "znečištěn" hlavně uhličitanem vápenatým a hořečnatým (asi 10%, což ale vůbec není na škodu) a oxidy železa (do 3%, ty umí dobře srážet "fosforečnany"). Většina zeolitů, které se u nás nabízejí nebo průmyslově zpracovávají pochází z několika lokalit východního Slovenska, kde se těží asi v deseti lomech. Jsou evidovány i další naleziště, která se dosud netěží. Liší se jednak čistotou a sorbční kapacitou, tak i rozdíly v tzv. sorbční řadě. Ve dvou lomech se vyskytuje i zeolit hlinitokřemičitan sodno - vápenato - hořečnatý, který nejenže umí absorbovat amoniakální dusík, ale i hydrohenfosforečnanové ionty. Tento zeolit se výborně hodí pro krátkodobé jednorázové použití, a je především německými a rakouskými chovateli používán, ale pro dlouhodobé použití je nevhodný. I když existuje možnost individuálního nákupu z různých zdrojů, přeci jen doporučuji z výše uvedených důvodů nákup tohoto levného přírodního materiálu u prodejců mořských živočichů, kteří jej nabízejí z odzkoušených a prověřených zdrojů.

"profi" použití zeolitu (jednorázová absorbce) v ZOO Olomouc v nádrži se žraloky černoploutvými, rybami a korálnatci. Trochu kuriózní, ale funkční využití odpěňovače připojeného k ústřední 40 000 litrové nádrži.

Spojením kladů a odstraněním dílčích nedostatků téměř veškerých dosud známých filtračních systémů vznikla stavebnice kombinovaného jednookruhového nebo dvouokruhového filtru, využívající cenově dostupné substráty a filtrační média, které jsem provozně odzkoušel a ověřil duplicitně jeho činnost a životnost. Předpokládané náklady pořízení tohoto filtru (včetně jednoho nebo dvou čerpadel, dalších technických prvků a náplní) se pohybují v nejlevnější verzi okolo 20,- Kč na litr objemu vody v nádrži, pro kterou je filtr stanoven.

Tento filtr je již u několika chovatelů provozován ve dvou modifikacích, a to s použitím odpěňovače nebo bez něj.

V případě použití odpěňovače je pořadí následující: sedimentační filtr se směsí zeolitu klinoptilolitu (20%) a korálové drti (80%), osázený Caulerpou, odpěňovač a klasický filtr s hrubou korálovou drtí, korálovými oblázky nebo živými kameny. Do komory s odpěňovačem se navíc vkládá PhosEx nebo jiné tuhé srážedlo hydrohenfosforečnanů. Tento způsob je vhodný pro začátečníky a pro chovatele, kteří chtějí mít v nádrži větší počet ryb. Je to i ideální kombinace pro najíždění zcela nové nádrže. Zachování pořadí je důležité z důvodu správného hospodaření s obsahem oxidu uhličitého ve vodě !!! Je totiž nutno mít stále na paměti, že hlavním finálním zpracovatelem amoniakálního iontu je Caulerpa, která nezbytně oxid uhličitý potřebuje. Pokud bychom jí ho z vody vytěsnili silným provzdušněním a prokysličením (což perfektně zvládá funkční odpěňovač), Caulerpa by neasimilovala a nerostla, zeolit by brzy vyčerpal svou sorbční kapacitu a účinnost popisované filtrace v sedimentačním filtru by klesla téměř k nule. V první části náběhu takové nádrže vlastně filtruje pouze sedimentační část a náplňová je postupně osídlována nitrifikačními bakteriemi a zhruba po půl roce provozu i tato část se aktivně zapojí do filtračního procesu. Tímto řešením lze podstatně urychlit osazování akvária živočichy oproti "klasickému" řešení filtrace, kdy je nutno počkat na dostatečné pomnožení nitrifikačních bakterií. Maloobjemový sedimentační filtr časem částečně ztratí na své důležitosti, ale stane se dobrou zásobárnou jak vhodné potravy pro býložravé ryby, tak i významnou "množárnou" některých mořských korýšků a desetinožců. Tyto je možné pravidelně odlovovat pomocí kousku silonové střiže (živočichové do ní sami nalezou), a opatrným vytřepáním nebo "vypráním" na hladině hlavní nádrže jimi krmit ostatní chovance přirozenou živou potravou.

filtr mořského akvária v kanceláři firmy Canon ve Valašském Meziříčí, majitel Libor Šimonovič, nátok vody z nádrže je vlevo nahoře, po průtoku sedimentační komorou voda vtéká do komory s odpěňovačem (vpravo dole) a protéká kaskádou komor do poslední komory s výtlačným čerpadlem (vlevo dole). Volný prostor bude v budoucnu využit pro skrápěcí filtr s cílem využít přirozený obsah vzdušného oxidu uhličitého pro uvolňování vápenatých iontů ze substrátu ve skrápěcím filtru do vody, čímž vznikne neřízený "vápenný reaktor".

Při provozování bez odpěňovače je pořadí: klasický filtr s korálovými oblázky, komora pro PhosEx nebo jiné srážedlo hydrohenfosforečnanů a nakonec sedimentační filtr se směsí zeolitu klinoptilolitu (20%) a korálové drti (80%), osázený Caulerpou. Tento způsob je šetrnější k obsahu stopových prvků ve vodě, což je důležité při chovu náročnějších druhů korálnatců, není však vhodný pro více zarybněné nádrže. Náplňová část u tohoto filtru je podstatně menší než u prvního způsobu, zde dochází k zachytávání hrubých nečistot, požíraných vícebuněčnými živočichy zde žijícími, nebo které se zde  částečně rozkládají a jsou vyplavovány do sedimentační části s Caulerpou.

dva vlastní filtry, sedimentační část, zadní část je provozována od roku 2003, přední část byla využívána na pokusy sorbční kapacity použitého substrátu, v současné době je již připojena k druhé sekci mých nádrží

Vznesený názor, že korálnatci v nádržích, kde je voda filtrována s použitím zeolitů, mají pobledlé barvy zatím nejsem schopen posoudit. Měl jsem možnost vidět několik nádrží s krátkopolypovými korálnatci fantastických barev, kde je použit k filtraci výlučně zeolit. V domácích podmínkách jsem taky spokojen. Zatím nepozoruji ani žádné deformace růstových vrcholů uvedených korálnatců, byť sortiment druhů, které chovám, je zatím velmi omezený. Každopádně je to systém jednoduchý a cenově nenáročný. Kdo má přeci jen obavy z možných rizik používání přírodních materiálů (a ty jsou vždy oprávněné), může samozřejmě namísto zeolitu s korálovou drtí použít v kombinovaném filtračním systému použít produkt známý jako "bahno".